Poté, co jsem zkonstatoval svou průměrnou způsobilost k ovládání stroje tak složitého jako je tank T-34 (vlastně ne,
jednalo se o školní motorizovaný větroň Leon), dostal jsem chuť postaviti sobě něco rychlejšího a obratnějšího (takže
"většího" nikoliv). Po důkladné rekognoskaci internetových pramenů moje volba padla na samokřídlo, to bude to pravé!!!
Vzhledem k tomu, že jsem v té době navíc objevil (taky Amerika) zázračný materiál X-pron, jehož použití výrazně
ovlivňuje délku stavby (ale také odolnost modelu, což mi bylo dopřáno poznat zanedlouho), pustil jsem se okamžitě do stavby
a během jediného víkendu bylo vše hotovo (ve verzi 1.0). Tehdy jsem si ještě s Balakrylem netykal, takže model zůstal
v barvě použitého stavebního materiálu, ale v brzké době jsem měl možnost zjistit, že dobře jsem udělal. Prost znalostí
o určování polohy těžiště samokřídla jsem je nastavil stejně, jako v případě běžného konzumního větroně (cca 30% hloubky
křídla), a s nemilou jsem se potázal...). To, co nastalo, dá se přirovnat jen k zemědělským orgiím zkraje jara. To byla orba!!!
No nic..., zatížen akademickými zkušenostmi, půjdu na to experimentální medodou... Následovalo vymontování pohonné jednotky
z již dost znehodnoceného stroje a po sérii hodů, následovaných přilepením hroudy modelíny (syn ani nezjistil, že byla
zapůjčena) došlo najednou k něčemu, v té chvíli, zcela nečekanému... Ono to letělo... Byl jsem tak konsternován, že jsem
se chopil pák vysílače až ve chvíli, když model byl již zpět tam, odkud vzlétl. Následovalo příjemné nedělní dopoledne,
strávené návratem do plachtařských let, kdy opojením skutečností, že to létá, mi nikterak nevadila krátká doba letu tohoto
úžasného stroje... Další postup již byl jednoduchý: zpětné namontování pohonné jednotky, dovážení a ... spousta radosti
z relativně rychlého a obratného modelu. Po nějaké době pak došlo k výstavbě verze 2.0 (již vybavené kamufláží) a ta
létala celé léto až do chvíle, kdy jsem se v návalu dobromyslného šílenství rozhodl naučit pilotovat celou rodinu (snad i včetně
psa)... První byl na řadě nejstarší syn: po krátké instruktáži následovalo spuštění motoru, nádherné vypuštění modelu
(to jsem raději zajišťoval sám), jeho rozlet a ... nádherný půlvýkrut následovaný střemhlavým letem přímo v zem... Co dále
dodávat? Následky nebyly nijak závažné (prasklý nosník křídla a zborcená část jeho náběžné hrany na levém křídle), ale nějak
nemám rád opravované modely, takže se z něj stala další trofej, zavěšená pod stropem dětského pokoje...
